Kdybychom měli vyjmenovat odstrašující příklady sociálního inženýrství, nejspíš by nechyběly: komunismus, sionismus, Maova kulturní revoluce, propagace kastrace a mrzačení (chirurgický a chemický transgender) malých dětí na západních školách a také změny času ze standardního na letní a zpět.
Politici severních zemí EU se nemohou shodnout s politiky jižních zemí a proto v noci na 31. března opět posuneme ručičky hodinek o jednu hodinu vpřed a stovky milionů lidských bytostí bude opět vychýleno ze svého biorytmu. Žádnou praktickou úsporu energie to však nepřinese, jak nám po desetiletí slibovali sociální inženýři a politici.
DoE – americké ministerstvo energetiky již dávno provedlo studii, která zjistila, že zavedením letního času lze hypoteticky uspořit 0,02% energie (což je na hranici nepřesnosti měření). Dokument zde:
https://www1.eere.energy.gov/ba/pba/pdfs/edst_national_energy_consumption.pdf
Nesmyslnost letního času a škody způsobené zásahem do biorytmu stamiliónů osob lze dobře demonstrovat na jiné studii:
Studie týmu amerických vědců pod vedením Michaela Sculina z Baylor University (Waco, Texas) publikovaná v Journal of Clinical Sleep Medicine.
Sculin a jeho tým se zaměřili na případy zanedbání lékařské péče za poslední tři desetiletí. Analyzovali 288.432 žalob na zanedbání povinné péče v období od ledna 1990 do září 2018. Použili přitom údaje z National Practitioner Data Bank, která je nejrozsáhlejší databází případů zanedbání povinné péče v USA.
Prozkoumali akutní účinky letního času na lékařský personál, když porovnávali případy z týdne před jarní změnou času a po změně. Posuzovali také chronické účinky změny času porovnáním případů zanedbání lékařské péče během měsíců, kdy platí letní čas, s případy zanedbání v měsících, kdy se Spojené státy řídí standardním časem.
O tom, zda jde skutečně o důsledek změny času nebo zdali se jedná o vlivy spojené s letními vyššími teplotami, se přesvědčili sledováním případů zanedbání lékařské péče ve státech Arizona a Havaj, které na letní čas nepřecházejí, a ve státě Indiana do dubna 2006.
Vědci ze Sculinova týmu zjistili, že v období, kdy platí letní čas, jsou případy zanedbání lékařské péče závažnější. Potvrzuje to fakt, že nemocnice platily pacientům za škody způsobené pochybením lékařů během letního času vyšší odškodné. Zajímavé je, že lékaři nepáchali horší chyby v prvním týdnu po zavedení letního času, kdy se museli vyrovnat se ztrátou jedné hodiny.
„Už dlouho se jarní přechod na letní čas spojuje s ospalostí, vyšším rizikem kardiovaskulárních příhod a dopravních nehod. Teprve nedávno jsme si začali uvědomovat, že přechod na letní čas ovlivňuje i rozhodovací procesy na úrovni populace,“ říká Michael Scullin. „Výsledky naší studie ukazují, že se promítá i do oblasti našeho života, která by k tomuto měla být imunní – tj. do lékařských chyb a do soudem určených finančních kompenzací za zanedbání povinné péče.“
Studie Scullinova týmu tak popírá zavedenou představu, že při přechodu na letní čas je nejhorší období krátce po změně a že pak už si na letní čas zvykneme a nečiní nám žádné potíže. Podle American Academy of Sleep Medicine je standardní čas pro člověka optimální, protože se těsně kryje se slunečním časem, jenž je dán polohou slunce na obloze.
Synchronizace se slunečním časem je pro lidský organismus důležitá, protože sluneční svit představuje nejsilnější signál, který přichází do lidského organismu z vnějšího prostředí a reguluje chod vnitřních biologických hodin. Ty zdaleka neřídí jen usínání a probouzení.
Narušení jejich chodu má závažné dopady na celou řadu biologických funkcí lidského těla. Posunutím času o hodinu dopředu tak riskujeme narušení tzv. cirkadiárních rytmů. To může mít za následek poruchy spánku, zhoršení nálady, pokles výkonnosti ale i mnohem vážnější zdravotní problémy.
Zdroj: Baylor University
