Rok 2022 je zatím dosti pochmurný pro staromódní portfolia strnulých fondů. Akciové indexy jsou mínus 20 procent, technologické hvězdy mínus 60-70 procent, státní dluhopisy se staly toxickým aktivem atd.
Muster portfolio 60/40 zkostnatělých fondů tvořené z 60 procent akciemi a ze 40 procent dluhopisy má patrně nejhorší výnosy v historii.
Všechny třídy aktiv včetně crypto prázdných skořápek jsou v hluboké ztrátě. Určitou výjimku však představují ropa a dolarový index DXY.
Zhruba v 70 zemích se rozhodli opakovat grandiózní chybu, kterou ne tak dávno praktikovala Argentina (se známými následky): Navázali své národní měny na americký dolar.
A jelikož dolarový index DXY letos posílil o 18 procent vůči ostatním měnám vyspělého světa, země, které se rozhodly následovat příklad a osud Argentiny, nesou čím dál tím větší náklady na obsluhu dluhu a také jejich export ztrácí konkurenceschopnost.
Jde o celosvětový problém všech ekonomik. V podstatě všechny významné měny oproti dolaru letos výrazně oslabily. Vysoká americká inflace vyvolaná FRS bude dále tlačit FRS ke zvyšování úrokových sazeb.
Silný dolar se tak stal tradičním problémem pro banánové republiky a další rozvíjející se ekonomiky a jejich dluhy denominované v amerických dolarech. Cca 70 zemí udržuje svoje národní měny svázané s kurzem amerického dolaru a tento „tether“ sebou nese konsekvence – zvýšené náklady.
Dohoda z hotelu Plaza (Plaza Accord)
Není to poprvé v historii, kdy příliš silný dolar způsoboval kardinální problémy exportním odvětvím, zadluženým entitám a přihlouplým politikům.
Podobná situace nastala v polovině osmdesátých let. Silný americký dolar, slabý japonský jen a slabá západoněmecká marka byly podporou pro japonské a německé exportéry a obecně celou ekonomiku Německa a Japonska. Jakmile však síla dolaru začala příliš negativně zasahovat americké exportéry, konkurenceschopnost a americký trh práce, sílily hlasy po vládním zásahu. Reaganova administrativa byla horlivým zastánce volného trhu s minimem státních zásahů, nicméně politici viděli dobrou příležitost jak vydírat Japonsko a vyhrožovat „konsekvencemi“.
V září 1985 se v hotelu Plaza v New Yorku odehrálo setkání zástupců ekonomicky nejvyspělejších zemí. Jednání dostalo jméno „Plaza Accord“ a schůzky se zúčastnili ministři financí a centrální bankéři z USA, Velké Británie, západního Německa, Japonska a Francie. Silná pětka byla ideovým předchůdcem současné G7, společenství nejvýznamnějších světových ekonomik, do kterého se později přidala Kanada a Itálie. Tehdejší pětice dohromady představovala zhruba 60 procent světového HDP (s podíly USA: 35 procent, Japonsko: 11 procent, Velká Británie, západní Německo a Francie s podíly 4 až 5 procent).
V rámci vzájemných dohod USA nabídlo iluzorní snížení amerického federálního deficitu. Japonsko se zavázalo k uvolněné měnové politice (což neznamenalo posílení jenu) a Německo se zavázalo k daňovým škrtům. Představitelé západního světa vyděšení japonským hospodářským růstem prioritně požadovali snížení japonského obchodního přebytku. Účastníci se také kolektivně zavázali k intervencím ve smyslu posílení národních měn vůči americkému dolaru. Následné oslabení kurzu dolaru proběhlo podle plánu. Do konce roku 1987 dolar ztratil bezmála polovinu své hodnoty oproti jenu i západoněmecké marce (vztaženo k vrcholu v únoru 1985).
Která země však americký dolar zpochybní nyní?
Po zmrazení (rozumějme: zabavení) devizových rezerv Ruské federace americkou a EU administrativou si v mnoha zemích uvědomili, že to samé se může v budoucnosti stát komukoliv: Nechcete zavést operativní změnu pohlaví u 6letých dětí bez souhlasu rodičů? Sankce. Již dále nechcete bezvýhradně podporovat chazarské vraždění
V současnosti silný dolar přispívá Americe k opatrnému snížení dovozních cen, a tudíž k poklesu inflace, což se v této fázi velmi hodí. Ke škodě amerického spotřebitele třeba dodat, že většina obchodu plyne v dolarech a stlačování inflace je tak spíše omezené. Přijde však doba, kdy se inflace dostane na nižší úrovně, a nejen americkému hospodářství by se hodilo sílu dolaru omezit.
Otázka je, kdo může provést paralelu s Plaza Accord. Význam původní pětky pro světové hospodářství je totiž proporčně nižší, i když stále důležitý. Pětice nyní produkuje už jen přibližně 40 procent celosvětového HDP. Je vysoce pravděpodobné, že místo u vyjednávacího stolu by bylo třeba nabídnout i Číně, bez jejíhož zásahu těžko může dojít k rozumné a funkční dohodě. Shodou okolností je podíl Číny na celosvětovém HDP zhruba pětinový, jinými slovy příspěvek Číny by opět sílu vyjednávajících dovedl zpět k šedesáti procentům světového hospodářství, jako tomu bylo v roce 1985.
Prozatím vidíme dílčí měnové intervence. Japonsko intervenuje ve prospěch jenu na devizových trzích poprvé od roku 1998, avšak i přesto japonský jen letos oslabil už o 27 procent. Čína provádí podobné operace, neboť juan je taktéž oslabil. Překročil důležitou psychologickou hranici 6,8 juanu za dolar, kde byl zavěšen během Světové finanční krize, a dostal se až nad kurz 7.
Ať již vše dopadne jakkoliv, silný dolar zřejmě ještě nějakou dobu bude hrát prim. Omezit jej může především FRS s případným zmírněním svého jestřábího hlasu, což však při silné americké inflaci není příliš pravděpodobné.
