Na severokorejského vůdce Kim Čong-una udělal velmi pozitivní dojem nebývaly rozmach socialismu v USA. Země svobody experimentovala se socialismem již během Světové finanční krize 2008-2009, kdy Kongres byl požádán o příspěvek 700 miliard dolarů pro banky, avšak v následujících letech se tyto socialistické praktiky rozrostly na částku převyšující 14.000 miliard dolarů.
Tento plíživý utajený nástup socialismu pro banky a bohaté zaznamenal jednoznačný úspěch, kdy díky každoročnímu nárůstu peněžní masy v oběhu o 6 až 10,5% při růstu HDP pouze o 2 až 3% se podařilo zažehnout bezprecedentní bublinu na akciových i dluhopisových trzích.
Akciová bublina je hlavním faktorem obrovského vzrůstu bohatství koncentrovaného mezi bohatými vrstvami obyvatelstva. Zcela jasný úspěch socialismu pro banky a pro bohaté inspiroval i nejbrutálnější socialistický režim (nepřesně označovaný jako komunistický) na planetě Zemi – Severní Koreu.
Tamní vůdce Kim Čong-un se rozhodl pozvednout ekonomiku po vzoru USA a zavést ještě více socialismu pro bohaté Korejce a pro vybrané podniky. Vůdce KLDR Kim Čong-un proto na posledním zasedání politbyra Korejské strany práce představil nový plán, jenž nazývá „osmdesátidenní bitvou“.
Krátce: Na pozvednutí ekonomiky ještě větší dávkou socialismu mají podřízené kádry stanoven deadline 80 dnů. Poté budou padat hlavy.
Severní Korea se aktuálně potýká se sankcemi západních zemí a následky přírodních katastrof. Region byl nedávno zasažen rozsáhlými povodněmi a tajfuny. Stát trpí nedostatkem deviz, ropy a stavebních materiálů. Ropu nesmí KLDR dovážet v potřebném množství z důvodu sankcí stanovených zeměmi, které teprve zavádějí plíživý socialismus. Kvůli nedostatku paliva tak např. nákladní vozidla nemohou odvážet úrodu z polí atd.
V 70. letech minulého století se diskutovaly teorie „konvergence“, kdy teoretici snili o postupném přibližování brutálních socialistických režimů (nepřesně označovaných jako komunistické) se zeměmi preferujícími svobodný trh. Nejnovější praktiky USA a zemí EU v zavádění socialismu pro banky a bohaté tak do jisté míry naplňují tyto sny teoretiků konvergence.
Pozn.: Socialistické režimy minulého století nelze považovat za komunistické, protože nepoužívaly nejdůležitější atribut komunismu – zrušení peněz. Komunisté si stanovili jako jednu z nejdůležitějších podmínek komunismu zrušení peněz. Tzn. v opravdovém komunistickém režimu by o vašich potřebách rozhodovala Rada stařešinů z VÚML, nikoliv vaše kupní síla. Reálný komunismus se podařilo realizovat se smíšenými výsledky v několika stovkách kibbutzů, kde chazarští přistěhovalci na půdě násilně uloupené původnímu Semitskému obyvatelstvu (Palestincům) experimentálně praktikovali nejtvrdší formu komunismu. Díky sníženým vstupním nákladům (uloupená půda znamená nulové vstupní náklady) a státním dotacím se proto částečně dařilo kibbutze držet nad hladinou bankrotu, což obhájcům komunismu a etnických čistek namířených proti původnímu Semitskému obyvatelstvu dodávalo pochybné argumenty pro intelektuálské diskuze v uměleckých a politických kruzích.
