Malé městečko Lévignac poblíž francouzského Toulouse se stalo centrem pozornosti příznivců letectví. Naposledy zde centrem městečka projel konvoj rozložených obřích dílů, ze kterých se montuje největší osobní letadlo světa. Poslední skupině transportních vozidel mávaly davy lidí. Jedná se o definitivní konec produkce letounu Airbus A380. Airbus dokončí poslední letoun pro aerolinie Emirates a výroba A380 tímto skončí dříve, než si model A380 mohl vydělat na své vývojové náklady.
Díly pro A380 se transportují do Toulouse různými způsoby: Letecky prostřednictvím speciálních transportních letounů Beluga, dále po vodě nebo po silnici. Přes Lévignac projely všechny části trupu, které se následně v Toulouse montují dohromady. Lévignac je na trase nazvané Itinéraire à Grand Gabarit, což je speciální síť silnic a vodních cest speciálně určených na přepravu dílů pro A380. Konvoj se během let stal součástí běžného života obyvatel v okolních obcích.
Již dříve se s produkcí komponent pro A380 rozloučili v jiných zemích. V únoru např. vyrazil transport s posledními křídly z filiálky koncernu Airbus v Broughtonu v severním Walesu. Křídla z Broughtonu odjela nejprve na speciálním tahači do nedalekého přístavu na řece Dee, kde se překládaly na loď. V ústí řeky do Irského moře se křídla překládají na větší loď, která pluje do francouzského přístavu Pauillac u Bordeaux. Zde křídla přeloží na další speciální lodě, které plují po řece Garonně až do Langonu, 95 kilometrů od moře. Zde se křídla opět naloží na extra dlouhé podvalníky.
Produkce modelu A380 končí pro nezájem aerolinií. Současná krize ještě více urychlila konec těchto letadel u několika dopravců. Všechny letouny například vyřadí společnost Air France, která příští týden provede poslední let s A380 nad Francií a poté je vyřadí z provozu.
Speciální transportní letouny Beluga používané k přepravě trupů letounů mezi jednotlivými montážními závody koncernu Airbus:
Plánované náklady na vývoj letounu A380 byly 9,5 miliardy eur. Během konstrukce však došlo k chybám v organizaci projekčních činností. Docházelo k absurdním chybám, kdy například němečtí inženýři projektovali kabeláž pro A380 s použitím CAD software Dassault Systèmes CATIA V4 a francouzští inženýři dimenzovali prostor pro kabeláž v trupu letounu pomocí CAD software Dassault Systèmes CATIA V5. Verze CATIA V4 a V5 jsou však navzájem zcela nekompatibilní, což někdo zapomněl projektantům sdělit. Zdržení ve vývoji a další náklady na opětovné projekční práce stály Airbus 6 miliard eur.
Příběh z koncernu Airbus připomíná příběh společnosti Lockheed Martin, kde slečna v kanceláři neuměla přepočítat palce na milimetry při vypracování nabídky C-130J Hercules do tendru na transportní letoun. Škoda však tehdy činila pouhých 10 milionů dolarů.
Konečné náklady na vývoj A380 se vyšplhaly na odhadovaných 18-25 miliard eur. Vývojové náklady se u firem rozpouštějí v prodejních cenách jednotlivých prodaných letounů, proto je nezbytné dosáhnout určité sériovosti daného modelu. U A380 se to však očividně nepodařilo – ke konci r. 2019 bylo vyprodukováno pouze 242 letounů. Pro dosažení break-even bodu by byla nezbytná produkce přes 400 letounů.
A380 tak zůstane zapsán v historii letectví jako pozoruhodný technický počin, který však narazil na zákony ekonomie. Dvoumotorové letouny jsou výrazně úspornější při přepočtu na realizovaný osobokilometr přepravního výkonu.
Delivery center Toulouse:
