Většina starších učebnic historie označuje za začátek 2. světové války vypálení dělových salv na polské obránce Westerplatte v Gdaňsku, kdy palbu zahájila německá bitevní loď Schleswig-Holstein.
Faktickým zahájením války však bylo bombardování malého polského města Wieluň ráno ve 4:40 hod dne 1. září německými střemhlavými bombardéry Junkers Ju 87 Stuka.
Ve Wieluni nebyly žádné vojenské cíle, proto je bombardování tohoto vojensky bezvýznamného cíle dodnes záhadou.
Samotnému napadení Polska hitlerovským Německem však předcházely 3 false flag operace, kdy příslušníci SS převlečení do polských uniforem napadli 2 vlastní celnice ve Slezsku a rádiovou stanici v Gliwicích. Tyto operace pod falešnou vlajkou následně použila hitlerovská propaganda k ospravedlnění útoku na Polsko.
Polská armáda neměla reálnou šanci silnějšího protivníka porazit. Od počátku citelně trpěla tím, že se jí nepodařilo dokončit mobilizaci, a tudíž nedisponovala plným stavem mužstva. Zároveň byla slabší i v řadě dalších ukazatelů, zejména v počtu tanků. Proti 39 divizím polské armády se postavilo 60 divizí německých, 33 ruských a tři slovenské (na polské straně stála zhruba tisícičlenná Legie Čechů a Slováků tvořená uprchlíky z okupovaného Československa, která však do bojů výrazněji nezasáhla).
Polské vojsko, kterému velel maršál Edward Rydz-Śmigly, se pokusilo německý postup alespoň zpomalit a poskytnout tak Británii a Francii čas nutný k zahájení vojenských akcí na západních hranicích Německa, které by vázaly část německých sil. Obě země však vyhlášení války Německu pojaly jako formální akt bez konkrétních vojenských akcí. V podstatě šlo o fiktivní válku velmocí, které nás zradily v r. 1938 v Mnichově.
Wehrmacht postupoval polským vnitrozemím velmi rychle a již 8. září se část jeho tankových jednotek dostala k předměstí Varšavy. Poláci disponovali velmi zastaralým letectvem a zcela nedostatečným počtem protitankových kanónů a tanků. Polská armáda v podstatě dělala to, co nyní dělá česká armáda – připravovala se na předminulou válku s jezdectvem a šavlemi.
Polákům se sice podařilo podniknout krátkou protiofenzívu na řece Bzuře, ta ale na pádu hlavního města nemohla nic změnit. Napadením Polska Rudou armádou přišla polská armáda o možnost zaujetí obranných pozic na východním břehu Visly. Poslední větší polská jednotka kapitulovala 6. října. Části vojáků se podařilo překročit polsko-rumunskou hranici a později přejít na Západ.
Bilance válečných akcí byla pro Polsko tragická. Při obraně vlasti zahynulo kolem 66.000 Poláků, zatímco na německé straně bylo kolem 16.000 mrtvých (SSSR měl zhruba 1.500 mrtvých nebo pohřešovaných, padlo i 18 Slováků). Polsko bylo rozděleno mezi Berlín a Moskvu, přičemž na části území byl vytvořen takzvaný Generální gouvernement, plně ovládaný Německem. Německo a SSSR uzavřely koncem září smlouvu o hranicích a přátelství. Němečtí a sovětští okupanti pak na obsazeném území rozpoutali barbarský teror včetně hromadných poprav a dalších válečných zločinů, který trval až do konce války v Evropě. Během války zahynulo podle různých odhadů 5,5 až 6 milionů polských občanů, což je mezi 16 až 17% celkové populace země.
2. světová válka následně trvala 6 let a 2 dny – skončila 2. září 1945 kapitulací Japonska. Starší učebnice nepřesně uvádějí datum 9. května nebo 8. května 1945.
