Po proinvestování 730 milionů EUR se někomu podařilo vysvětlit francouzským politikům, že jaderné reaktory již nikdo, kromě ČEZu, nebude potřebovat.
Francouzská jaderná agentura zrušila plán výstavby prototypu rychlého množivého jaderného reaktoru – alespoň pro dohlednou budoucnost – poté, co utratila 730 milionů EUR během deset let na vývoj nepotřebného reaktoru.
Rozhodnutí nestavět prototyp pro projekt ASTRID (Advanced Sodium Technological Reactor for Industrial Demonstration) poprvé oznámila Le Monde v pátek. Francouzská komise pro alternativní energii a atomovou energii (CEA), jaderná agentura této země, potvrdila, že projekt ukončila a že na něj již nevyužívá žádné zdroje ani peníze.
Koncem roku 2017 se podle údajů veřejného auditora naakumulovaly výdaje na projekt za více než 730 milionů EUR (803 milionů USD). Odhadované náklady na celý projekt – pokud by byl prototyp skutečně postaven – by se přiblížily 5 miliardám EUR.
Přestože se jako (naoko) očekává, že do konce roku bude představen revidovaný program pro vývoj reaktoru 4. generace, agentura uvedla, že skutečné průmyslové využití je oddáleno do daleké budoucnosti, kdy již bude zcela očividné, že reaktor nikdo nepotřebuje.
V současné situaci na trhu s energiemi se perspektiva průmyslového rozvoje reaktorů čtvrté generace neplánuje do druhé poloviny tohoto století.
Projekt ASTRID měl být nástupcem tří francouzských experimentálních rychlých reaktorů – Rapsodie, Phénix a Superphénix – které byly již dávno vyřazeny z provozu. Pokud by se projekt uskutečnil, očekávalo se, že vznikne 600 MW sodíkem chlazený rychlý množivý reaktor postavený v jaderném areálu Marcoule. Reaktory tohoto typu mohou využívat izotopy, nevhodné jako palivo pro tlakové vodní reaktory (PWR), které pohánějí většinu světových jaderných elektráren. Teoreticky je lze použít k recyklaci jaderného odpadu a k produkci více štěpného materiálu, než kolik potřebuje samotný reaktor.
Jedním z hlavních problémů s těmito reaktory (i když současně, výhodou) je kapalné chladivo kovu, sodík, které se používá místo vody. Na rozdíl od vody zůstává sodík při velmi vysokých teplotách kapalný a nevyžaduje vysoce přetlakové kotle, aby jej udržely uvnitř. Chemická reaktivita prvku je však velkým problémem, protože jakékoli úniky mohou snadno vést k požárům a výbuchům – jak ukázala nechvalně proslulá japonská jaderná elektrárna Monju v roce 1995.
Pouze dva průmyslové reaktory typu BN-600 a BN-800 provozuje Rusko v jaderné elektrárně Bělojarsk. Několik dalších zemí, včetně Číny a Indie, však má funkční experimentální instalace s rychlými množivými reaktory.
Poznámka: Centralizovaná výroba a distribuce elektřiny nemá budoucnost.
