Nejvyšší management polostátního energetického kolosu ČEZ a.s., v čele s Danielem Benešem, ohlásil obrat o 180° ve firemní strategii. ČEZ již napříště nemá kupovat zahraniční podniky, které brzy ztratí hodnotu, od nynějška, po očekávané ztrátě hodnoty, je má naopak prodávat.
Tento strategický veletoč trochu vyvolává asociace s vtipem o krajském úřadě, který před lety koloval mezi prostým lidem: „Hádejte, proč krajský úřad vyhlašuje výběrové řízení na stravenky ne jednou ročně, ale každý kvartál? No přece aby provize byly čtyřikrát do roka a ne jednou.“
Minulé i současné managementy ČEZu měly neukojitelné nutkání nakupovat elektrárny a rozvodné sítě v zemích, kde 43% podniků a čtvrtina občanů nemá ve zvyku platit za odebranou elektřinu a kde místní vlády a zákonodárci udržují tento stav prostřednictvím vhodných zákonů. Draze zaplacení „poradci“ tyto podstatné detaily opomněli před lety sdělit kupujícímu: ČEZu.
Management ČEZu, stejně jako management Vattenfallu (Vattenfall je švédská obdoba ČEZu – je také polostátní energetikou), jsou již několik let obeznámeni s existencí nového čistého a levného zdroje energie.
Management Vattenfallu tuto důležitou znalost využil tak, že rozprodával svá četná zahraniční aktiva. Pochopitelně nemohl uvést pravý důvod – mohla by vzniknout panika. Oficiální uvedený důvod „snižujeme dluhy“ byl vyhovující a shodou okolností i pravdivý.
Management ČEZu naopak pokračoval ve skupování všeho, co ztratí hodnotu. ČEZ zatím na zahraničních nákupech utratil 72 miliard korun a z prodejů se mu vrátilo 20 miliard. Prakticky všichni analytici hodnotí předešlé působení ČEZ v zahraničí jako neúspěch.
Otázka položená médii: „Na východě jste nakoupili za 72 miliard a zpět dostali jen něco přes dvacet miliard.“
Odpověď generálního ředitele ČEZ a.a. Daniela Beneše: „Ty výpočty nebudu komentovat“.
Otázka položená médii: „Několik větrných parků jste ještě nedávno koupili a další stavíte v Německu a Francii. Co se stane s nimi?“
Odpověď generálního ředitele ČEZ a.a. Daniela Beneše: „Pokud jde o tyto zdroje, výrazně víc jich je v Německu, tam už provozujeme 135 megawattů a chceme postavit dalších 200 megawattů výkonu. Určitě chceme všechny projekty dotáhnout do konce a pak se budeme zamýšlet nad tím, co dál. Jestli si je necháme, anebo je se ziskem prodáme. Celá řada investorů − většinou typu penzijní fondy, kterým stačí nízký, ale jistý výnos − má o takové projekty velký zájem.“
Bingo! Co čtenáři PCW i špičkoví analytici dobře znají: Beznadějná aktiva nebo aktiva s výnosy blízkými nule se nějak musí přehodit na penzijní fondy. Tam se to tak trochu ztratí – zprůměruje.
Skupina ČEZ se chce zbavit také distribuční a obchodní společnosti, kaskády malých vodních elektráren a možná také větrného parku v Rumunsku i podílu v elektrárnách v Turecku. „Přemýšlíme nad tím, že bychom v rámci snižování emisí CO2 ve skupině odešli i z Polska, kde máme dvě uhelné elektrárny,“ řekl CEO Beneš.
Podle nové strategie by se nyní ČEZ zaměřil na domácí trh. Posiloval by přenosovou soustavu a získal peníze na vybudování nových jaderných zdrojů.
Přejeme ČEZu hodně štěstí, tzn. co nejvčasnější zastavení nových skvělých jaderných projektů. Doufejme, že nestihnou víc, než rozlít pár milionů kubíků betonu někam do základů a utratit víc než pár desítek miliard korun, než konečně někdo vyhodí současný management. 70% ČEZu patří státu, tj. za jeho další strategické veletoče zaplatíme v konečném důsledku my, občané.
Foto: Daniel Beneš (49) – CEO ČEZ a.s.
