S 354 miliardami dolarů záchranného balíku od amerického FEDu se Deutsche Bank podařilo udržet si své portfolio derivátů v hodnotě 49.000 miliard dolarů,
Dne 21. července 2011, kdy GAO (obdoba Nejvyššího kontrolního úřadu) vydal svůj audit tajných půjček amerického „Federálního“ rezervního systému (FEDu) ve výši 16.100 miliard dolarů (16,1 trilionů dolarů U.S. terminologií) technicky vzato insolventním (zbankrotovaným) bankovním ústavům.
Na 9. místě mezi největšími dlužníky se umístila největší německá banka – Deutsche Bank, která získala revolvingové půjčky ve výši 354 miliard USD od amerického FEDu, tj. od americké centrální banky. Aby centrální banka jednoho státu půjčovala komerční bance jiného státu, je velmi netradiční. Posledních 200 let totiž centrální banky půjčovaly peníze pouze domácím komerčním bankám, nikoliv zahraničním komerčním bankám.
Financial Times uvádí odhad Gerharda Schicka, vedoucího skupiny lobbistů skupiny Finance Watch: „Německé federální a státní vlády utratily od finanční krize 70 miliard eur na záchranu německých bank.“ 70 miliard eur je zhruba 79 miliard amerických dolarů. Proč americký FED (americká centrální banka) vydal 354 miliard dolarů na záchranu jedné německé komerční banky, když země původu této komerční banky vydala ze své kapsy pouze 79 miliard dolarů na záchranu všech topících se německých bank dohromady?
V průběhu roku 2018 Deutsche Bank, která má stále problémy s finančními deriváty, která má ve Spojených státech stále ještě obrovskou derivátovou expozici (otevřené transakce) jako protistrana vůči některým z největších bank na Wall Streetu, snížila svou expozici vůči derivátům z nominálních 48.266 miliard eur na nominálních 43.459 miliard eur (49 trilionů amerických dolarů vyjádřeno U.S. terminologií) podle své výroční zprávy za rok 2018. Derivátová expozice s nominální hodnotou 49 trilionů dolarů (U.S. terminologií) umísťuje Deutsche Bank do stejné ligy jako americké komeční banky JPMorgan Chase, Citigroup a Goldman Sachs, které na konci prosince 2018 vykázaly derivátové expozice za 48 trilionů dolarů, 47 trilionů dolarů a 42 trilionů dolarů (čísla uvedena U.S. terminologií).
Mírné desetiprocentní snížení expozice Deutsche Bank v derivátech stojí v určitém kontrastu se snížením ceny akcií Deutsche Bank v loňském roce. První obchodní den roku 2018 otevřely akcie Deutsche Bank na ceně 19,27 dolarů. Poslední obchodní den roku, 31. prosince 2018, uzavřely akcie Deutsche Bank na 8,15 USD – snížení hodnoty majetku akcionářů o 58 procent.
Jak se to projevilo na tržní kapitalizaci Deutsche Bank: s počtem 2.066.773.131 akcií v oběhu ztratili akcionáři na konci roku enormní částku 23 miliard dolarů.
V roce 2011, kdy GAO zveřejnil seznam bank, které v průběhu finanční krize obdržely od FEDu 16.100 miliard dolarů, dvě další zahraniční banky se umístily v první desítce těch, kterým se dostalo této pozoruhodné laskavosti od americké centrální banky: britská banka Barclays se umístila na 5. místě s kumulativními půjčkami ve výši 868 miliard dolarů a Royal Bank of Scotland Group PLC, také ve Velké Británii, se umístila na 8. místě s 541 miliardami dolarů v revolvingových úvěrech od FEDu. (Viz tabulka níže)
S ohledem na tyto počty lze prostudovat graf (viz níže), kterou poskytla Komise pro vyšetřování finanční krize, která měla pravomoc zasílat předvolání a zaznamenávat svědectví více než 700 svědků. V grafu jsou uvedeny derivátové protistrany společnosti Goldman Sachs k červnu 2008 (těsně před krizí) a objem otevřených pozic v dolarech. Goldman měl kumulativní derivátovou expozici jen vůči těmto třem zahraničním bankám: Deutsche Bank, Barclays a Royal Bank of Scotland v nominální hodnotě 7.200 miliard dolarů.
Goldman je jenom jedna investiční banka. Připočítejme deriváty těchto zahraničních bank: Citigroup, JPMorgan Chase, Morgan Stanley, Merrill Lynch a člověk může začít chápat, proč chce Federální rezervní systém udržet svých 16.100 miliard dolarů v revolvingových úvěrech domácím i zahraničním komerčním bankám jako velké tajemství před americkou veřejností.
Je to proto, že Federální rezervní systém není jen americkou centrální bankou, ale je také regulátorem bankovních holdingových společností, mezi něž patří největší banky na Wall Street. To oni umožnili, aby tato zásoba „finančních zbraní hromadného ničení“ (jak je nazval Warren Buffett) rostla exponenciálně v letech, které vedly ke zhroucení Wall Streetu v roce 2008. Podle Phila Angelidese, předsedy Komise pro vyšetřování finanční krize: „nominální hodnota mimoburzovních derivátů vzrostla z 88.000 miliard dolarů v roce 1999 na 684.000 miliard dolarů v roce 2008.“ A rostla na temném a většinou neregulovaném trhu.
Závěr: Akcie a deriváty jsou v něčem podobné hře „hod mincí“. Jsou jenom 2 možnosti: Kurz akcií a derivátů může jít nahoru (až do nekonečné výše) nebo dolů (až do nuly). Banky si vsadí. Investiční fondy a malí investoři si také vsadí. Když fondy a lidé prohrají, tak prohrají. Když velké banky prohrají, zdvojnásobí sázky. Když opět prohrají, zdvojnásobí již minule zdvojnásobenou sázku. A tak to jde pořád dokola, dokud nevyhrají. Peníze poskytne FED. Jaká je statistická pravděpodobnost, že banka 14krát opakovaně (po sobě) prohraje? Pravděpodobnost je 0,000061035. A to se i stalo. Hvězdný stratég FX oddělení u Goldman Sachs 14krát po sobě vydal veřejné doporučení pro klienty banky, aby nakupovali nebo prodávali určité FX páry, s tím, že Goldman Sachs činí to samé. A 14krát po sobě se kurzy pohnuly přesně naopak. 14krát po sobě se netrefit je prostě dost obtížné, zkuste si to někdy s mincí.
De iure, zkrachovala snad banka Goldman Sachs? Nikoliv. Zaklepala na úvěrové okénko FEDu.
Pokud hrajete hru hod mincí nebo hru akcie či deriváty a můžete donekonečna zdvojnásobovat sázky, teoreticky nemůžete (nakonec) prohrát, že?
