Sen těch, kteří nedostudovali VÚML: Peníze zadarmo (možnost okamžitě disponovat se zdroji – opravují ty nejlepší učebnice). Kdo dostudoval VÚML, věděl by, že plain vanilla komunismus předpokládal společnost bez peněz.
Dnes, před 20 lety, zavedla Bank of Japan socialismus pro komerční banky a občany i firmy ponechala v prostředí brutálního kapitalismu ve fázi po implozi bubliny všeho.
Co předcházelo tomuto 20 let trvajícímu bankovnímu a sociálnímu experimentu?
Japonsko od 70. let 20. století prožívalo fantastický až zázračný růst. Země bez jakýchkoliv přírodních zdrojů dokázala přimět občany, aby pracovali 10, 12, 14 hodin denně, mnohdy až do smrti vyčerpáním (tzv. karōshi) a pozvolna, metodou postupného vylepšování z komických aut postoupit až k Lexusům, od papírových skládanek k Canonům a Nikonům. Během 80. let japonský ekonomický a technologický pokrok začal nahánět hrůzu i americkým ředitelům a politikům. Japonské firmy skupovaly cenné nemovitosti a známé společnosti po celém světě. V r. 1987 se na fakultách šířilo moudro vyprodukované nějakým euro myslitelem: „Japonci budou vše vyrábět, Američané to budou prodávat a evropané to budou kupovat“. Panovaly obavy, že Japonsko ekonomicky převálcuje a skoupí celou Ameriku i Evropu. V té době tržní kapitalizace tokijské akciové burzy činila polovinu tržní kapitalizace celého světa.
Jak zničit nebo alespoň zastavit tak skvěle běžící mechanismus? Zajistěte potřebné kroky k tomu, aby vznikla bublina všeho: akcií, nemovitostí, prostě všeho.
Japonská centrální banka (Bank of Japan) používala mechanismus zvaný „window guidance“ (okénko, kde komerční banky chodily žádat o peníze a kde se komerční bankéři dozvěděli, o kolik musí zvednout objem nových půjček). Příklad: yakuzníci (členové organizovaného zločinu) dostali od neznámé osoby pokyn kupovat kancelářské budovy a pozemky za nesmyslně vysoké ceny, poté je museli prodat za ještě vyšší absurdní cenu a bylo jim dovoleno ponechat si 30% ze zisku dosaženého na transakci. Yakuzníci v interview uvádějí, že netuší, pro koho tyto obchody prováděli. Někteří odletěli do amerických kasin, kde např. v Trumpově kasinu vše prohráli (Donald Trump detailně popisuje ve své knize). Publicita byla nežádoucí, proto yakuzníci s gamblerskými sklony byli okamžitě poté zlikvidováni. Tzn. dnes se asi již nedozvíme, kdo tuto bublinu organizoval nebo řídil, anebo zdali byla čistě nahodilá a spontánní.
Faktem je, že v r. 1988 byla dohodnuta pravidla známá jako Basel I a v platnost vešla v r. 1992. Zjednodušeně řečeno určovaly, jakou kapitálovou přiměřenost by měly mít komerční banky. Pro extrémně over-leveraged (s příliš velkým pákovým poměrem) japonské banky to znamenalo katastrofu. Ve chvíli kdy v ČSSR probíhala tzv. sametová revoluce, japonští spekulanti již páchali sebevraždy. Vše poté byly jenom dozvuky. Vláda a banky tak jako o 18 let později v USA, předstíraly, že se nic neděje a že jako nejsou (technicky vzato) zbankrotované. Předstírání trvalo mnoho let a vlastně dodnes žádná banka nepřiznala, že (striktně podle zákona) tehdy zbankrotovala.
Cenám nemovitostí a akcií trvalo 10-20 let, než se vrátily do ekonomicky a logicky obhajitelných úrovní. Socialismus pro banky znamenal jejich přežití, byť někdo to musel zaplatit: Celé Japonsko upadlo do dvou dekád bez růstu, zvaných: „ztracené dekády“. Mise splněna.
Ale … , na obzoru je nová hrozba, 11 krát lidnatější než Japonsko, ekonomicky prudce roste a skupuje vše po celém světě. Jaký jen zvolit postup k zastavení této hrozby? Kdo zná nějaký osvědčený recept?
