Sektor plynu ve východním Středomoří zaznamenal v poslední době horečnou aktivitu, kdy zainteresované strany: Izrael, Kypr a Řecko prosazují realizaci potrubí EastMed, nového plynovodu jehož účelem je diverzifikace zdrojů evropského zemního plynu a nalezení dlouhodobého spolehlivého odbytu pro všechny nedávné objevy středomořského plynu. Tři strany dosáhly konce listopadu (zhruba rok po podpisu memoranda o porozumění) dohodu o vybudování plynovodu, jehož odhadované náklady se pohybují kolem 7 miliard dolarů (zhruba stejné jako celkové náklady na konkurenční projekt TurkStream). Přesto je ještě příliš brzo mluvit o EastMed jako o životaschopném a výnosném projektu, protože čelí velkým geopolitickým výzvám, místní geologií a také zcela novým technologiím.
Plynovod EastMed by měl začít asi 170 kilometrů od jižního pobřeží Kypru a dosáhnout Otranta na italském pobřeží, přes ostrov Kréta až na pevninu v Řecku. Vzhledem k tomu, že většina podmořského úseku plynovodu bude umístěna v hloubce 3-3,5 kilometru, v případě jeho vybudování se stane nejhlubším podmořským plynovodem, pravděpodobně i nejdelším, s odhadovanou délkou 1900 km.
Zúčastněné země vycházejí z předpokladu, že kapacita plynovodu bude 20 BCM za rok (706 BCf), ačkoli předchozí odhady byly v rozmezí 12-16 BCm za rok. Podle izraelského ministra energetiky Yuvala Steinitze by zainteresované strany potřebovaly rok, aby vyřešily veškeré zbývající administrativní záležitosti a 4-5 let na vybudování plynovodu, což by znamenalo, že by ke zprovoznění mohlo dojít v roce 2025.
Úvahy o EastMed se poprvé objevily v letech 2009-2010 kdy došlo k prvnímu většímu objevu plynu ve východním Středomoří – plynové pole Tamar v izraelské pobřežní zóně. Potom přišel Leviathan o objemu 535 BCm (18,9 TCf) v roce 2010 a objev pole Zohr s 850 BCm (30 TCf) v Egyptě o pět let později a najednou se zdálo, že expanze plynařského sektoru ve východním Středomoří je nevyhnutelná. Přesto operátoři pole Leviathan již v průběhu let přidělili část svých celkových objemů plynu domácím výrobcům elektřiny a významné jordánské elektrárně NEPCO (1,6-2BCm za rok). Egypt se soustředil na uspokojování domácích potřeb a zmenšování dovozu LNG, navíc poté, co se v roce 2019 vrátí zpět na status vývozce zemního plynu, bude používat pouze 2 terminály LNG v Damiettě a Idku.
Vyvstala tak otázka: Která pole by měla být použita k zásobování potrubí EastMed? Pokud plynovod začne u pobřeží Kypru, bylo by logické očekávat, že by se kyperská konkurenční výhoda nějak využila. Nicméně Kypr zaostává za Egyptem a Izraelem v jeho pobřežních snahách a dosud chybí jednoznačná obří oblast, z níž by mohla vycházet budoucí nabídka. Dva objevy, které byly dříve zhodnoceny, pole 6 až 8 TCf Calypso provozované společností ENI a 4,5 TCf Afrodite provozované společností Noble Energy, nestačí na podporu výstavby poměrně drahého plynovodu – a to tím spíše, že Noble podepsal prozatímní dohodu poslat afroditský plyn do egyptského terminálu Idku LNG, nejpravděpodobněji prostřednictvím podmořského plynovodu. Máme-li posoudit životaschopnost EastMedu na současnou situaci, je k vyplnění plynovodu k dispozici pouze Calypso a Izrael, protože plány vývozu plynu v Řecku jsou na stupnici pravděpodobnosti téměř nulové.
Podmořská sekce z pobřežní zóny Kypru na ostrov Kréta leží v hloubce 3 km a je roztažena přes seismicky aktivní zónu. Ale problémů je ještě víc – Turecko je odhodláno uplatňovat práva na ložiska uhlovodíků v pobřežních vodách Kypru (v únoru 2018 poslala válečnou fregatu, aby obtěžovala vrtnou plošinu ENI, která byla na cestě k provedení průzkumného vrtu), projekt se zdá být u ledu. Prezident Erdogan uvedl, že Turecko nikdy neumožní využívání přírodních zdrojů ve východním Středomoří pokud dojde k vyloučení Ankary a severního Kypru. Vzhledem k rizikům plynoucím z plynovodu východního Středomoří nebyl zájem ropných a plynových velkých společností o účast na projektu. To je znepokojující, protože se předpokládá, že 7 miliard dolarů bude financováno ze soukromých zdrojů, což je podstatný problém – navzdory 35 milionům Eur finančních prostředků EU na podporu toho, co EU považuje za Projekt Společného Zájmu (PoCI).
Přesto i pro Evropskou unii představuje plynové potrubí EastMed určitý problém, protože jeho uvedení do provozu by způsobilo, že jižní plynárenský koridor, jenž je dosud tvořen pouze plynovodem Trans-Adriatic Pipeline (TAP) s kapacitou 10 BCm za rok, se stane konkurentem. Cena zemního plynu, který má být dodáván prostřednictvím potrubí EastMed, se může stát největší překážkou ze všech. Jestliže náklady na produkci pobřežního Středozemního plynu se ukáží být 4 až 5 USD/MMBtu (podle očekávání), přidání dalších transportních nákladů k němu by EastMed dostalo do nekonkurenceschopné pozice. Ruské dodávky plynu jsou údajně výnosné i s úrovní cen jen 4 USD/MMbtu). To vše by se však mohlo změnit, kdyby některá ze zemí východního Středomoří objevila obří plynové pole, čímž by změnila všechny ekonomické parametry plynovodu EastMed.
Rok 2019 bude svědkem několika klíčových průzkumných vrtů, které budou vyvrtány po celém Kypru, v Egyptě a možná i v Izraeli. Testování skupiny ExxonMobil na bloku 10 u pobřeží Kypru by do značné míry ukázalo na celkovou přitažlivost Kypru jako země produkující ropu a zemní plyn – vrtání již začalo, výsledky se očekávají v 1. čtvrtletí roku 2019. Námořní pole Noor v Egyptě, Zohr je mnohem zajímavější vyhlídka. Jediná naděje EastMedu je, že Izrael vyhlásí 2. mezinárodní licenční kolo, které bude vyhlášeno v červenci 2019, eventuálně že dojde k několika nálezům podobným poli Leviathan, které by v důsledku zajistily výstavbu potrubí. Do té doby jsou však vyhlídky velmi chabé.
Zdroj: Oil Price
