Opravdový mafián vypadá jako venkovan, prozradil Pierfrancesco Favino, hrající hlavní roli ve filmu První zrádce.
Charismatický Pierfrancesco Favino patří mezi nejobsazovanější italské herce, zkušenosti má také s americkými produkcemi (seriál Marco Polo, film Andělé a démoni). Letos oslavil držitel dvou Donatellových Davidů padesátiny a na festivalu v Cannes představil svoji dosud nejvýraznější roli. V dramatu napsaném podle skutečných událostí První zrádce si zahrál Tommasa Buscettu, vysoce postaveného člena Cosy Nostry, který pomohl řadu svých mafiánských kolegů dostat do vězení.
Otázky a odpovědi:
Pamatujete si sám maxiproces, v němž Buscetta v letech 1986-1987 svědčil proti sicilské mafii? Ano, byl jsem sice ještě kluk, ale sledoval jsem ho jako každý Ital, věděli jsme, že se děje něco historického. Do té doby jsme sice tušili, že mafie existuje, ale nikdo neměl důkazy, jak vlastně funguje. Díky Buscettovi a dalším, kteří se pak rozhodli spolupracovat se soudci, se dostaly na veřejnost detaily zevnitř. Byl to šok. V parlamentu se tehdy ještě pořád říkalo, že mafie je spíš výplodem novinářů a že za spoustu vražd může někdo jiný.
Film První zrádce nám dal šanci se do této události ponořit. Podle mě stále o mafii víme tak 20 procent a pořád je co objevovat. První zrádce se dá považovat za politický film, zároveň se však vyjadřuje k žánru mafiánských dramat. Jak jste zajistili, abyste neopakovali jeho stereotypy? Pomohl nám fakt, že Buscetta byl dost unikátní. I když jeho oblíbeným filmem byla Zjizvená tvář, on se choval dost jinak než její hrdina Tony Montana. S režisérem Marcem Bellocchiem jsme se o tom hodně bavili. V Prvním zrádci vidíte, že mafiáni vypadají jako nekultivovaní venkovani bez peněz, kteří se štěkají o moc. Jejich zemitost a ignoraci cítíte víc než jejich nebezpečnost. Nepůsobí vůbec přitažlivě, což většinou ve filmech bývají, i já jsem takový film už natočil, Kriminální román. V Prvním zrádci není nikdo cool, nikým byste se nechtěli stát. A k tomu jsme nedospěli pomocí toho, že bychom mafiány soudili. Stačilo je vykreslit takové, jací byli.
Čím přesně se od nich Buscetta lišil?
Buscetta byl jiný, protože takový chtěl být a také proto, že byl chytrý. Hrál roli světoběžníka. Na Sicílii tehdy žili lidi s mulami a se zbraněmi. Buscetta byl v Argentině, v New Yorku, když se vrátil, působil jako hvězda. Mluvil několika jazyky, byl velmi marnivý, miloval život a ženy a všechny podváděl a okouzloval. Dokázal kolem sebe vytvořit legendu. To bylo proti pravidlům sicilské mafie.
Snímek natočil uznávaný veterán Marco Bellocchio. Jak se s ním pracuje?
Marco je umělec, a ti jsou vzácní a slova je nedokážou popsat. On sice vychází ze scénáře, ale už tam píše: mohlo by to být nějak takhle. Film pro něj opravdu začíná až na lokaci. Prohlídne si ji, něco ho zaujme a klidně kvůli detailu změní vizuální pojetí scény. Je to malíř, má oko a ví, kam přesně postavit kameru. K tomu hodně poslouchá lidi kolem sebe a jakmile si získáte jeho důvěru, práce s ním je snadná. Ještě nikdy jsem se na place necítil tak důležitý jako s ním. Věděl, že jsem si udělal rešerše, a věřil mému pohledu. Pořád jsme o filmu hodně diskutovali. Co bylo na této roli pro vás nejtěžší? Že jsem o Buscettovi věděl jen to, co on chtěl, aby o něm bylo známo. Jako herec chcete odhalit tajemství své postavy. Snažil jsem se proto hledat další zdroje a musel jsem zjišťovat, jak moc jsou důvěryhodné. Tohle pátrání mě zavedlo na neuvěřitelnou a znepokojivou cestu, která by se vyrovnala celému seriálu Hra o trůny.
Jak jste Buscettu vytvářel fyzicky, aby nešlo jen o imitaci?
Říkal jsem, že byl marnivý, což také znamená, že měl rád pod kontrolou své tělo. Videa s jeho tváří skoro neexistují, mohl jsem jen poslouchat jeho hlas. On nerad mluvil se sicilským přízvukem, přišlo mu to ohavné. Místo toho měl takový divný akcent, směs sicilského, portugalského a anglického. I to značí nějakou mentalitu. Vyšel jsem tedy zvnějšku, spojil se s energií jeho projevu a pak už nešlo o imitaci. Vždy jsem se ptal, proč se choval zrovna takhle. Třeba své prsty schovával a měl je vždy dokonale upravené, protože mu při mučení zlomili malíčky a on nechtěl, aby to bylo vidět. Buscetta se navíc před každým choval jinak. Byl jako herec, který imituje představy o sobě samém.
Máte pocit, že filmy a seriály stále mafiány příliš glamorizují?
Žijeme v době, kdy chce každý být úspěšný, slavný a bohatý, nejlépe rychle. Postavy mafiánů do toho zapadají. Rozhodli, že si všechno vezmou a nemusí studovat nebo pracovat. Pokud vidíte cool chlápka, kterého respektuje celé okolí a který má vše, co chce, je jasné, že vypadá přitažlivě. Jsem moc rád, že náš film to nedělá.
Ve filmu Buscettu nicméně vidíme hlavně během jeho spolupráce se soudcem Falconem, kdy stojí v podstatě na straně spravedlnosti a ohání se morálkou, podle něj totiž mafie porušila svůj kodex chování.
Byl to mafián, který by udělal cokoliv, aby se vyhnul vězení. Doma se všichni zabíjeli a kdyby se tam vrátil, také by ho zabili. On chtěl přežít. Když ho pak chytili, jeho chytrost se projevila tak, že nasadil masku. A nehodlal se kát. Řekl, že stále patří k mafii, ale mafie už bohužel není, co bývala. Věděl, že Falcone ho potřebuje. Tak se s ním domluvil. A začal tvrdit, že nezradil mafii on, ale ostatní. Byl to stratég, proto si vydobyl respekt. Šlo o multitalentovaného darebáka.
