Zločinecká organizace celníků a policistů na Zlínsku prodávala několik let cenné informace z celních a policejních databází. Touto trestnou činností dokázali mařit vyšetřování důležitých velkých kauz se stamilionovými úniky na daních. Jejich služeb využíval i zeť ministryně financí Schillerové – David Rusňák.
Česká justice již 7 let řeší kauzu lihové mafie Radka Březiny. Během vyšetřování této kauzy se postupně zjistilo, že policisté a celníci na Zlínsku podle obvinění celé roky nelegálně kryli i největší český dovozce vína vystupující jako „vinařství“. Mařili tak vyšetřování organizace odpovědné za stamilionové podvody při dovozech nekvalitního alkoholu. Jedná se o totožnou skupinu, jejichž služeb využívala firma zetě ministryně financí Aleny Schillerové – Davida Rusňáka.
Jeden z hlavních obviněných Kamil Jurčík byl důstojníkem celní správy, jeho manželka byla vedoucí taktické skupiny odboru pátrání celníků. Manželský pár Jurčíkových podle obvinění, minimálně 4 roky dokázal z tajných databází celní správy zcizovat informace. Vyšetřovatelé doložili, že díky nim se dovozci a prodejci vína (v ČR mohou používat označení „vinařství“) mohli komfortně vyhnout všem kontrolám svého zboží a zátahům, které celní správa prováděla. A jako prémii navíc měli z databází, které evidují převozy alkoholu, detailní informace o své konkurenci.
„Za finanční úplatu dlouhodobě a soustavně prováděl lustrace v celních evidencích, opatřoval neveřejné písemné dokumenty vytvářené při služební činnosti celních orgánů … dále také poskytoval informace o plánovaných kontrolách,“ píše se mimo jiné v textu obvinění Kamila Jurčíka.
Případ je součástí vyšetřování masivních úniků ze spisů kolem bývalého policisty a majitele detektivní agentury Michala Ratajského, kterého na jižní Moravě už roky vyšetřuje Národní protidrogová centrála. Dalším zákazníkem a obchodním partnerem byl i David Rusňák a jeho miliardová finanční skupina DRFG. Dle detektivů i jim opatřovali policisté tajné informace nelegálně.
Majitel bezpečnostní agentury Ratajský je od té doby stíhaný jako hlava skupiny, která vynášela informace z tajných policejních databází.
Ratajský zároveň založil spolek Bratři v triku, kde se setkávali policisté, expolicisté a pracovníci tajných služeb. Měli speciální logo (viz obrázek), trička či čepice.
Kardinální chyba zločinců – komunikovali přes izraelskou aplikaci Viber
Zprávy od celníka Jurčíka našli policisté v telefonu Radka Morice, podnikatele, kterého už dva roky stíhají za jeho nelegální kontakty s elitními detektivy. Moric zařizoval svéráznou celní i policejní ochranu dle kriminalistů hned několika z největších producentů vína v Česku.
Rodina Moricova zároveň už více než 20 let provozuje „vinařství“ pojmenované Vinné sklepy Polešovice, zaštítěné společností Vinop. Sám Moric rozjel ve velkém obchody s dovozem vína pod značkou CE Wines a měl podle svého nynějšího obvinění eminentní zájem na tom, aby se vyhnula zájmu celníků.
U jednoho z nich ale dělal výjimku. S Jurčíkem si dle vyšetřovatelů přes šifrovanou mobilní aplikaci Viber posílal desítky zpráv a opakovaně se s ním scházel. Jurčík ho totiž podle policejních dokumentů před všemi zátahy svých kolegů dopředu varoval.
Viber je izraelská entita, která používá nastrčenou krycí firmu na Kypru, aby běžní zákazníci a kriminální živly nepochopili, že se jedná o izraelský systém. V době, kdy jiní přecházeli na šifrování end-to-end se Viber ještě dlouho držel systému, kde zákazníkům vystavuje klíče provozovatel systému. Veškerá komunikace Viberu byla přesměrovávána do Izraele, aby zde mohla být zaznamenávána. Kriminální elementy s nízkou inteligencí mezi sebou šířily komunikaci tímto zcela nedůvěryhodným systémem. Viber údajně v r. 2016 zvažoval zavedení end-to-end šifrování, avšak věrohodné testy tohoto systému nejsou k dispozici.
Pozn.: Edward Snowden vždy doporučoval systém SIGNAL s opravdovým end-to-end šifrováním, který je zdarma k dispozici na všech platformách. V blízké budoucnosti bude bezpečným komunikačním systémem platforma Elixxir, kde kromě end-to-end šifrování budou navíc zneviditelněna metadata.
S tím se ale Moric nespokojil. „Svého“ celníka navíc dle policistů pověřoval tím, aby z utajeného systému celní správy pojmenovaného EMCS, v němž celníci evidují přepravu piva, vína a lihu, získával údaje o jeho konkurenci. Moric tak měl detailní přehled o podnikání největších českých „producentů“ vína – Templářských sklepů Čejkovice nebo Chateau Valtice. Přesně věděl, kolik vína a od koho kupují. Lustrace si muži předávali na otrokovické čerpací stanici.
Jurčíka se po odchodu z celní správy stal váženým a ctihodným politikem, konkrétně stal se místostarostou v obci Ústín na Olomoucku.
To je však v rozporu s komunikací obou obviněných, kterou policisté získali. Jurčík naservíroval podnikateli i podezření svých kolegů, že s částí vína obchoduje jenom papírově. V e-mailu Moricovi dokonce přistála i interní zpráva nazvaná Vývoj rizik v oblasti správy daně z vína a meziproduktů za rok 2014, v níž celníci rozebírali metody daňových úniků a způsoby, jak proti nim bude nejlepší bojovat. Jurčík dle detektivů vynášel tajné informace až do roku 2017.
Kromě dobrých kontaktů u celníků si však podnikatel Moric dokázal dle detektivů pořídit i policejní ochranu. Jeho klíčovým spojencem dle konstrukce vyšetřovatelů byl důstojník NCOZ, nyní stíhaný policista Daniel Medvec.
Policisté šli dokonce tak daleko, že z Morice udělali svého informátora. Pod krycím jménem Chimborazo ho ovšem do policejních databází podle obvinění nezavedl Medvec proto, že by jim říkal nějaké zásadní informace. Systém pro ně měl jinou výhodu – okamžitě by je upozornil, kdyby se o „jejich“ člověka zajímal nějaký konkurenční policista. Třeba proto, že by Morice chtěl vyšetřovat.
A Moric měl dle detektivů i exkluzívní přísun informací z tajných policejních spisů. Údaje zjišťoval nejenom o sobě, ale zejména o propletenci firem, které se v té době za krátký čas vyšplhaly do první desítky největších „producentů“ vína v ČR. A kvůli tomu, že na ně ukázali policejní informátoři, se staly cílem policejních vyšetřování. LP Wine, Bulk Wine či Vinařství Velké Bílovice patřily dle tehdejších statistik k největším „producentům“ vína v Česku. Háček byl ovšem v tom, že víno z velké části téměř nevyráběly. Jen ho přeprodávaly ze zahraničí.
A v některých případech uvázly v síti České obchodní inspekce. Milionové pokuty dostalo za distribuci moldavského vína s až 87 procenty přidané vody například LP Wine.
„Tito obchodníci s vínem nevlastní žádné nebo jen minimum vinic a s vínem pouze obchodují. Například v sousedním Rakousku se může označit firma slovem vinařství, pouze pokud dané vinařství vyrábí víno ze svých vinic. Forma nákupu vína a jeho prodeje nemá s vinařstvím nic společného,“ vysvětluje ředitel Svazu vinařů Martin Půček.
Když ale v roce 2016 informátor přišel za vyšetřovateli protikorupční policie s tím, že skupina kolem Morice masivně krátí daně dovozem a následně falšováním vína ze zahraničí, dozvěděl se to bleskově.
Informátor policistům tvrdil, že provázané společnosti levná zahraniční vína vydávají za kvalitní česká a jako bonus z obchodů neodvádějí daně. Případ ale dostal na stůl policista Alexandr Jedlička. Toho nyní detektivové stíhají za to, že místo aby kauzu vyšetřoval, informoval policistu Medvece, u něhož si Moric dle vyšetřovatelů dlouhodobě platil ochranu. A ten dle obvinění poslal informace okamžitě dále.
„Je to hodně rozpracované, je to na spadnutí, je to průser, bude to stát půl milionu,“ vykládal pak dle policistů Moric do telefonu svému obchodnímu partnerovi, co zjistil od „svých“ policistů. A začal vyjmenovávat společnosti, o které se podle něj policie zajímá.
Policista Jedlička navíc dle detektivů několik měsíců navzdory příkazům svého nadřízeného oddaloval chvíli, kdy poznatky zanesl do policejních systémů a mohlo se tak oficiálně rozběhnout vyšetřování.
Jak se „producentům“ daří dnes: Například jednu z exponovaných firem „Kvalitní evropská vína“ už mezitím soud zrušil. Jednatel ji totiž v roce 2017 přepsal na nekontaktního Maďara a přisoudil jí neexistující adresu. Ještě předtím ale přes společnost protekly desítky milionů korun.
V kauze zřejmý příklad zneužití informací z celních databází je ideální ukázkou, proč se v podobných situacích vyplatí používat IBC (International Business Company). V celní dokumentaci k dováženému zboží totiž musí být přiloženy faktury s adresou a jménem vývozce. Jména dodavatelů vždy patřila k obchodnímu tajemství firem. Pokud se k takto citlivým údajům dostane konkurence, může je velmi snadno využít – vývozcům nabídne o půl dolaru vyšší cenu za jejich kvalitní, vzácné/nedostatkové zboží a vykoupí celou produkci. Následně v cílové zemi (v zemi dovozu) nabídne cenu o 4,90 Kč nižší. Sice místo obvyklé obchodní marže 42% docílí marže řekněme 28%, avšak docílí zničení či poškození své oběti.
Zde se vyplatí použít IBC jako obchodního mezičlánku i v případě zcela neutrálního dopadu na daně. Kriminální elementy by se tak v celní databázi dostaly pouze k adrese IBC, nikam dál. A její případné kontaktování by vás včas upozornilo, že na celnici operuje nějaký další Jurčík II.
